Románové zpracování málo známého případu sebevraždy důstojníka československé armády, který byl autorovým otcem Čas není jen abstraktní pojem! Tuto hořce poznanou pravdu napsal otec Kláry a Oldřicha jako slova na rozloučenou předtím, než spáchal sebevraždu – týden po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Vzít si život se mu zdálo jako jediné východisko, nechtěl-li zradit svou vlast ani sám sebe. Na historii jedné rodiny, lámané drtivými silami geopolitických událostí, spisovatel Jan Kment mistrně evokuje atmosféru doby, naděje a cíle generace, která v mládí prožila válku, koncentrační tábory a politické převraty. Dospělosti dosahují v dobách čistek a útlaku, ale mají své ideály a věří ve šťastnou budoucnost svých dětí. Autorův literární styl evokuje tehdejší život hlučného velkoměsta i poetického, klidného venkova a s vnitřní opravdovostí vykresluje lidské povahy, třeba jen jednou větou dialogu, popisem hnutí v obličeji, němou reakci, která probíhá kdesi pod povrchem v lidském nitru.
