Dita Pepe (1973) ve svých fotografických autoportrétech ukazuje, že je ženou mnoha tváří. Jednou je sebevědomou manželkou bohatého podnikatele, jindy prostou venkovskou dívkou v šátku a květovaném plášti, sedící s obdobně oblečenou babičkou v domově důchodců, potřetí matkou početné romské rodiny, jindy zase afektovaně se usmívající sběratelkou vzácného porcelánu nebo jednou ze dvou sportovkyň, sebevědomě předvádějících svá vycvičená těla v trikotech. Dcera, vnučka, sestra či přítelkyně mnoha žen. Manželka, milenka a kamarádka mnoha mužů. Matka mnoha dětí. Chameleón. Je autorkou desítek precizně inscenovaných autoportrétů, v nichž mění svůj věk, charakter a společenské postavení a přizpůsobuje se lidem, s nimiž se fotografuje. Děl, ve kterých se osobitě prolíná aranžovaná fotografie se sociologickým dokumentem, psychologická charakterizace konkrétních lidí se zobecňujícím obrazem různých kulturních, třídních či genderových stereotypů, "vysoké umění" s pop kulturou, postmodernismus s konceptualismem, sociologický portrét s módní fotografií.
