Cseh
Osvětim 1941. Němci okupují Polsko a dívka jménem Sofia se nedokáže podívat do očí vlastnímu otci. Její matka a otcova zbožňovaná manželka v jedné osobě je totiž židovka. Jak je tedy možné, že jde její otec tak ochotně na ruku Němcům?
Je hluboká noc, když Isaac společně s dalšími nebožáky vystoupí z vlaku. Mezi ploty obehnanými ostatním drátem na ně ze všech stran míří vojáci, kteří přímo na místě rozhodují o osudu vězňů – a Isaac je jedním z těch, kterého pošlou pracovat, nikoliv přímo na smrt.
Isaac každý den s několika dalšími vězni dojíždí za prací na nedaleký statek, kde od úsvitu do soumraku obdělává zmrzlou půdu. Má pocit, že s každým dalším výdechem vypustí duši, ale když v okně spatří překrásnou dívku s kaštanovými vlasy, připadá si jako ve snu.
Sofia se s tím, co vidí, nehodlá smířit. Neuposlechne otce a mladíkovi se zelenýma očima, kterého vídá každý den pod oknem, propašuje vzkaz a prozradí mu, kam ukryla jídlo, a také že se všem pokusí pomoci.
Tohle letmé setkání Isaacovi přinese novou naději na život na svobodě, kterou již považoval za nadobro ztracenou, ale také lásku na celý život. Jak si však láska poradí tváří v tvář zlu? Mají Isaac se Sofií vůbec šanci na společný život, když se s Němci v patách ocitnou v úkrytu pod zemí?
