Mädi. Tak říkali Elisabeth Giselle hraběnce Dubské, jejíž život je jako románový příběh, který není snadné přestat číst, odložit nebo jen tak zapomenout. Její paměti, původně určené jen nejbližší rodině, jsou dechberoucím svědectvím života statečné ženy stržené vírem světových dějin. Elisabeth byla potomkem starého českého rodu Dubských z Třebomyslic, který se již v 16. století usadil na Moravě. Mezi Elisabethinými předky nalezneme významné diplomaty, vojáky i politiky, její pratetou byla Marie Ebner-Eschenbach, slavná německy píšící spisovatelka srovnávaná s naší Boženou Němcovou. Moravští patrioti německého jazyka, to byli Dubští, a to byla i Elisabeth. Ve svých pamětech nic nezamlčuje, upřímně popisuje soužití Čechů a Němců v Československu, svůdnost projevů německého vlastenectví, nutnost vyrovnat se s nacismem, hrůzy druhé světové války, neméně krutý nástup komunismu i sladkobolná léta v emigraci.
Paměti Elisabeth Whitby, rozené hraběnky Dubské, jsou strhujícím čtením, kterému nechybí nic z velkých románových příběhů – něha, vášnivá láska, smrt, bolest, ponížení, nespravedlnost…, ale také naděje, síla ducha a touha žít, které nakonec pomohou překonat i nepřekonatelné.
