Cseh
Karl Korsch (1886-1961) patřil k jedněm z nejvýznamnějších radikálně levicových myslitelů první poloviny 20. století. Často bývá spolu s György Lukácsem a Antoniem Gramscim považován za zakladatele tzv. západního marxismu. Nicméně jeho význam zdaleka přesahuje jakékoliv zaškatulkování do konkrétního marxistického proudu. Celou jeho intelektuální dráhu protíná snaha o soustavné promýšlení a rovněž kritiku předpokladů a hranic marxismu. Nečiní tak ovšem nikdy z vnějšího, nezaujatého stanoviska, ale vždy z perspektivy „krizí“ marxismu samého, tj. z hlediska událostí, které přinášely nové emancipační výzvy a vytvářely nová revoluční hnutí. Tento přístup zdobí i Korschův nejvýznamnější spis Marxismus a filosofie (1923), jímž vstoupil do debat o dalším směřování marxistické filosofie, které vyvolala jak říjnová revoluce v Rusku, tak i následující revoluční události v Německu. V českém výboru čtenář nalezne kromě této slavné eseje i Korschovu odpověď kritikům („Současný stav problému Marxismu a filosofie“, 1930) a tři kratší texty z raných dvacátých let 20. století, jejichž společným jmenovatelem je otázka nové koncepce materialistické dialektiky a materialistického pojetí dějin.
