Cseh
Kafkův román Proces se nemusí každému zamlouvat – má totiž pověst zachmuřené, obtížně proniknutelné knihy, která je pro spěchajícího člověka opředena pláštěm z otazníků. Paradoxně ale i v onom spěchu je přítomno dost otázek, jež nabydou naléhavosti při zpětném pohledu posledních dní, které jsou člověku vymezeny. Naplnil jsem přidělený čas? Náš svazek je oproštěn od zavedených mýtů. Dokonale současný a svěží převod vynikajícího Hanuše Karlacha zprostředkovává věčný, pokaždé ale jiný příběh hledajícího mladíka. Ten (na rozdíl od svého okolí ať už v úřadu, v bance, v penzionu nebo na ulici) dokáže dohlédnout důsledky lidského počínání, i když ne křišťálově jasně, proto jeho cestu lemuje tolik omylů. Jeho vymezený čas naplňuje matérie příbuzná té, kterou nacházíme v jiném románu, nad nímž se tají dech: v Camusově knize Cizinec – ostatně i tak se mohla Kafkova kniha jmenovat. Nezbloudili jsme, opravdu sledujeme svoji cestu? Sami uvažte, prosím.
