Cseh
Dramaturg, dramatik a příležitostný hudebník Ondřej Novotný (nar. 1984) si na svůj debut počkal a jistě udělal dobře. Jeho metoda je civilní, málem až studená, leč výsledky naléhavé, žhavé. Není náhoda, že jeho básně představují výseky příběhů, často rodinných, či obsahují jiné dramatické situace. Trefně zastavené záběry vztahových karambolů, chátrání nejbližších, vlastní krize středního věku i společenský nelad. Jak přežít? Jak nebýt bezradný v onom bortícím se „mírném pásmu dějin“? Kým jsme, kam směřujeme? Co musíme odžít, než se z nás stane „jen další vyhynulý druh“? Název může připomenout heslo no future (třeba pankáčům, se kterými básník sdílel dospívání), jiným zase latinské carpe diem. Tvorové spíše introvertní snad pokývají hlavou, že takového života bylo fakt už dost, že to nějak doklepeme. Ale alkoholem a rozvody prosáklé autorovo alter ego celou tu životní pózu stejně nakonec nevydrží a zlehka si povzdechne: „Ještě jeden pokus!“ Ano! I to je ta poezie…
