Cseh
V současnosti přišlo do módy poutnictví. Zdá se, že mnozí lidé touží po dlouhodobějším putování. Jak si ale tuto touhu vyložit? Po čem ve skutečnosti touží ti, kdo si berou na pár dní volno, aby mohli být v přírodě? Je to jednak touha vystoupit z běžného života. Vyskočit z každodenního kolotoče a na chvilku se věnovat něčemu zcela odlišnému, jen tak si jít a nemuset odvádět výkon. Dalším důvodem oné touhy je návrat k prostému životu. Na túru si nemůžeme zabalit do batohu mnoho věcí. Musíme se vědomě omezit, aby zavazadlo nebylo příliš těžké. A pojednou nám dojde, jak málo toho k životu potřebujeme. Toužíme také zakusit přírodu. Putujeme jí a vnímáme její kouzlo. Za chůze se kocháme krásou krajiny. Ale také zakoušíme vedro, když slunce pálí, jindy zase prudký liják a silný vítr, které nám putování stěžují. Přibližujeme se přírodě a uvědomujeme si, že jsme její součástí. Příroda neposuzuje, dovoluje nám být, jací jsme. Na poutnické cestě se setkáváme se sebou samými. Směřujeme k osvobození od každodenních starostí a problémů. A navíc jsme v té době „offline“, jsme nedostupní, zato jsme plně přítomni v daném okamžiku. Jak tak jdeme, uvědomujeme si sebe samé, setkáváme se se sebou, přicházíme k sobě.
