Tyto promluvy pronesl Osho v Nargolu, kde se v roce 1970 konal meditační tábor, jehož se zúčastnilo více než tisíc lidí. Na břehu moře obklopeném cypřiši žáci tři dny naslouchali Oshovým slovům a zároveň prováděli ranní a večerní meditace. V nádherné přírodě si Osho zvolil za hlavní témata ticho, hledání vnitřního klidu a dosažení rovnováhy. Jako vždy prokládal promluvy zajímavými a humornými příběhy, které názorně ukazují, jak má člověk pracovat sám na sobě, aby dospěl k sebepoznání. Řízené meditace jsou zajímavé i tím, že probíhaly v naprostém tichu a Oshovi žáci mlčeli a pouze vnímali okolní zvuky, burácení moře, zpěv ptáků, ševelení větru. Osho poukazuje na význam ticha v moderní době, kdy jsme obklopeni neustálým ruchem, a také zdůrazňuje, jak je důležité zapomenout na spěch a shon a snažit se pronikat co nejvíc do vlastního nitra, kde se skrývá ten nejcennější poklad, duše božskosti. A ticho je jejím poselstvím vyjádřeným beze slov.
