Cseh
Zasvěcení temnotou je mluvící oxymóron. Co říká, a komu? Román začíná temně: svět po katastrofě, nový středověk. Feudalismus pod diktátem Umělého Myšlení. A uprostřed všech těch trosek nabitých zvláštní, trochu zvrhlou, dekadentní krásou – Planeta. Bytost, která pomalu roztáčí příběh. Uvnitř i vně, tady i tam, nahoře i dole. Jakousi osobní i vesmírnou archeologii v jednom. Příběh sebepoznání, scelování. Příběh harmonizace mužského a ženského principu, prolnutí skutečnosti a snu, šťastného shledání duše s tělem. To všecko v kulisách spirálově vývojové cesty. Za pomoci magických předmětů a přátel, se sedmero ukazateli rozesetými v troskách staroslavného města. A s tradičními příchutěmi: kritika a komika, zábava plus poučení. Žánrově pak radostný mix vědecké fantastiky, dystopie, pohádky a mýtu, dobrodružství, bildungsrománu. Na konci je světlo: poznání, že člověk má šanci, naději. A nejen proti Umělému Myšlení – hlavně sám proti sobě.
