Cseh
Kdo přijíždí do Istanbulu, zcela jistě je připraven na orientální exotiku a velkolepé památky minulosti. Ale tato turecká metropole na Bosporu je také rušným moderním, byť rozporuplným velkoměstem. Rozporuplnost města pramení především z toho, že jedna jeho část se rozkládá na evropské pevnině, druhá náleží již plně k islámskému Orientu. Zatímco v ulicích čtvrti Fatih nepotkáte ženu, která by nebyla zahalena závojem, a muže bez turbanu, jenž by nespěchal do mešity k modlitbě, mladé to táhne do pestrými neony blikajících nákupních center se západními značkovými oděvy na okraji metropole. Tady se scházejí, poslouchají moderní hudbu z walkmanů a na venkovních parkovištích pořádají rapové „dýchánky“. O Istanbulu se povídá, že snad i zdejší prach je zlatý, a tak není divu, že počet obyvatel prudce roste – do metropole přichází z venkovských regionů stále více lidí, protože doufají, že tu najdou nejen práci, ale i blahobyt. Nikdo snad ani neví, zda jich tu žije 10 či už 12 milionů... Realita se v tomto městě vyznačuje ostře vyhraněnými protiklady bohatství a chudoby: najdete tu pestrou a obdivuhodně promíchanou směs luxusních restaurantů, hlučných bufetů, tichých dvorů za oprýskanými fasádami a čadících autobusů v přecpaných ulicích. A jakoby mimo čas plující velkolepě osvětlené obrovské zaoceánské lodě, které směřují z Marmarského moře do Černého moře.
